O knize: 2000 / Pro evropský západ hranice mezi antikou a „dobou temna“ “, která předcházela novému (středověkému) rozkvětu kultury, bylo svržení posledního západořímského císaře Romula Augustula; podobnou hranicí pro středomořský východ byla vláda Justiniána I. (527-565). Impozantní postava neúnavného vládce, který se snažil stmelit stát na základě nicejského pravoslaví a vrátit dědicům římské velikosti vše, co na Západě ztratili, způsobila a bude vyvolávat protichůdné názory. „Byzantská reconquista“, která proběhla za Justiniána – desetiletí trvající boj s německými královstvími o severní Afriku, Itálii a Španělsko – vrátila Římany do pozice vládců světa omývaného vodami Středozemního moře za méně peněz. než sto let. Ale nakonec Justiniánovo úsilí podkopalo sílu státu. Už za něj nedokázala Byzantská říše odolat náporu Slovanů, kteří zaplavili její území od Dunaje až po Peloponés. A za Hérakleia, pátého nástupce Justiniána, Arabové připravili Byzantince o poslední naděje na ovládnutí světa.